Hlavně teď v létě kynutí řeší spousta lidí. Jsou dovolené, které mnozí pojímají jako ležení a hody od rána do večera u bazénu s All Inclusive. No ale tohle kynutí na mysli nemám 😉 Jde mi skutečně o kynuté těsto.
„Mám studené ruce, nemůžu pracovat s droždím“
Tak jsem vyhodnotila moje neúspěchy s kynutí někdy na druhém stupni základy. I přesto, že jsem od asi 12 let trávila v kuchyni víc času než mamka, byly všechny moje pokusy o kynutí nakonec sražené. I když náhodou nakynulo těsto, z upečeného výsledku byla cihla. A protože droždí potřebuje teplo, přijala jsem jako příčinu moje věčně studené ruce. Takže i k na škole pro dietky, jsem se v kuchyni v kuchyni ke kynutí nehrnula a nechala ho raději talentovanějším. Ani kdykoli později jsem se o to dobrovolně jakkoli nepokoušela, kromě několika let pečení bezlepkového chleba se sušeným droždím v domácí chlebové pekárně. I když ani ty výsledky nebyly většinou prezentabilní.
Covid všechno mění
Covid změnil spoustu zaběhlých stereotypů. Domácí výuka byl pochopitelně hardcore, ale celkové digitalizaci školství to celkem prospělo. I nutriční konzultace online už nejsou sprosté slovo a neposkytují je jen poradci bez jakéhokoli kurzu, profesní zkoušky a soudného smýšlení, ale i nutriční terapeuti. Fakt existuje i termín telemedicína (byl tu už před covidem, ale více teoreticky, než prakticky).
A protože jsem po pár týdnech měla hotové resty do práce i v domácnosti, začala jsem se nudit. Péct domácí housky a chleby začal v té době kde kdo. Takže jdu do toho. Posouvám svoje hranice, překonávám výzvy, vystupuju z komfortní zóny. Tak proč nejít do kynutí, že jo? Nepokusila jsem o nic kynutého asi 25 let, takže výzvu jsem měla slušnou.
Kde byla skutečně chyba?
Povedly se. Povedly se první i druhé housky, povedly se kynuté záviny, kynutá bábovka, buchty, moravské koláče. A povedly se lepkové i bez lepku. A povedl se i další, za mě už dost hipsterský kousek – vlastní bezlepkový kvásek, kváskový chleba i bezlepkové kváskové koláčky.
Nejdřív jsem to brala jako štěstí začátečníka, ale těch nepovedených je zlomek ve srovnání s úspěchy. Kde tedy mohla být chyba?
V učitelích.
Doma mě kynutí nikdo neučil a v tehdejších knihám o pečení byly jen suché receptury, žádné rady, jak k droždí vlastně přistupovat a co potřebuje, žádné life hacky. Navíc, jak už jsem zmínila, trávila jsem v kuchyni v poměrně časném věku víc času, než mamka. Tak si vystačila s kynutím 2x ročně – s vánočkou na Vánoce a mazancem na Velikonoce, obojí podle stejného receptu z kuchařky od Viléma Brabce ze 60. let minulého století. A babička nás zase „nechtěla zatěžovat prací“ (na to stačila hravě mamka), takže nám vlastně nepředala jediný recept. I když z kynutí si kromě mazance a vánočky vystačila ještě s buchtama, které mi zpětně vůbec nepřišly kynuté. Takže vlastně ani nevím, co bych se vlastně mohla dozvědět.
V současnosti nám ale dává spoustu možností internet. Jasně, informace o dietním stravování jsou velmi často rozporuplné a jak zjišťují mí pacienti, tak často dost od zdi ke zdi i v rámci jedné webové stránky. Hledejte, čtěte, vybírejte a zkoušejte. Když něco nezabere, hledejte jinde.
Nebudu se rozepisovat o něčem, co už napsali skvěle jiní. Pokud ale chcete zkoušet kynutí z droždí nebo z vlastního kvásku, hodně se mi osvědčily stránky Kuchařka pro dceru a Bezlepková matka.
PS: Fotky jsou vlastní, z mobilu a #nofilter 😉
