Jestli jsem se sama něčeho bála, tak profesního selhání právě při zavádění příkrmů. Co když bude Aninka dělat scény, bude se se mnou prát a všechny ty rady a návody, které jsem maminkám o stravování nejmenších dětí v posledních dvaceti letech předávala bez vlastní praktické zkušenosti, se ukážou jako k ničemu!?
Už jste si přečetla, co raději u jídla nedělat. Ale jako všechno, i tohle má svou druhou stránku – co u jídla dělat. Pojďme si to projít.
Rodinné stolování
Ideální je, když rodina jí pohromadě. To je v současné době, kdy rodiče chodí do práce, starší děti do školy a školky, myslitelné většinou jen večer a o víkendech. Ale je fajn společnou chvíli využít k tomu, že se rodina alespoň na těch 20 minut potká společně a jí zhruba stejné jídlo. Jasně – pro malé miminko bude jeho talířek upravený odpovídajícím způsobem, ale je dobré, když i jeho jídlo vypadá podobně, jako jídlo ostatních. Proč? Bude k tomu samostatný článek.
Jestli se ale nám něco v praxi neosvědčilo, tak právě tohle. Naopak. Když jsme u stolu, tak Aninka vyžaduje pomoc s krmením i ve dvou letech, sní dvě lžičky a už leze ven ze židličky. Když ale připravím snídaní nebo oběd a dám jí její porci dřív, než si sama k jídlu sednu, zázrakem v ní zmizí během pár minut nejméně polovina všeho, co dostala, a ještě loví z mého.
Barevné dětské nádobí
Pro děti je speciální segment nádobí, nejde jen o barvičky a obrázky, ale i o bezpečné materiály a o to, že většinu můžete vyvařit, nebo alespoň přelít vařící vodou a tak je vydesinfikovat. Obrázky na dně misek a talířků vyloženě lákají k tomu, aby dítě svoje jídlo jedlo, dokud nezjistí, co je po ním. Je proto dobré mít talířků víc, protože po čase už si to pamatují a zas až tak je to nezajímá.
Tohle hodně funguje hlavně s pitím. Dítě kolem jednoho roku už si může i vybrat motiv a barvu, která se mu líbí, starší dítě, které už ovládá trochu prstíky, si může lahvičku polepit samolepkami, které si samo vybralo. Líp se potom s lahvičkou ztotožní a radějí z ní pije, než když ji nepovažuje tak úplně za zcela svou vlastní.
Opět ale sledujte, co Vaše dítě zajímá. Některé děti lépe jedí barevnými příbory, jiné potřebují co nejvíce stejné, jako má maminka – celé nerezové. U nás takhle funguje zubní kartáček. Dětský jsme měli jen ten první a vydržel jen pár dní, než Aninka zjistila, že my, rodiče, máme jiný.
Co to jíme?
Zejména pokud jste se inspirovala BLW, má Vaše dítko na talířku odlišené hromádky masa, přílohy a zeleniny, nebo prostě čehokoli, co teď právě jíte. Můžete ho tedy rovnou učit, co to je a říkat: “mrkvička, hrášek, maso, těstovina….”. Dítě se potom lépe orientuje při jídle v novém prostředí, když vidí, že je tu něco, co už zná.
Až dvacetkrát
Děti jsou konzervativní a přirozeně se nového bojí. Možná už jste si stihla všimnout, že zrovna to Vaše se bojí třeba nových hraček, zvuků, prostředí, nebo mu nevoní Vaše nové tělové mléko. Při dalším kontaktu už se ale tolik nevyděsí a nakonec se naučí, že to není nic, co by ho ohrožovalo.
S jídlem je to stejné. Když dospělý potká nové jídlo, stačí mu třeba čtyři sousta, než má jasno – chutná x nechutná. Děti potřebují času mnohem víc, většinou třeba deset, dvanáct kontaktů, než zjistí, že je pro něj bezpečné a že mu vlastně docela i chutná. A některé děti i přes dvacet.
Co to znamená pro Vás? Za mě asi to nejdůležitější – nevzdávejte zařazení nové potraviny ani po druhém, ani po třetím neúspěchu. Prostě zkuste něco jiného a k odmítané potravině se vraťte za pár dní znovu. Je možné, že dítě všechno zhltne, ani nemrknete.
To, že už nějaké potraviny zvládá, také neznamená, že je nebude odmítat v budoucnu. Zejména období vzdorů je pestrou nabídkou všeho, co se dá odmítat, včetně oblíbeného jídla. Nenechte se vytočit. I tahle vlna jednou přejde a oblíbené bude zase oblíbeným.
Nevzdávejte se!
Co v takovou situaci rozhodně neudělejte: nevyřaďte aktuálně nepopulární potravinu z jídelníčku. Dítě to udělá za pár dní z další, další a další potravinou, až mu zbudou jen ty nejoblíbenější, často sladkosti. Také Vás může začít vydírat “sním to, ale dej mi…”. Měla jsem v poradně několik dětí, které dohnaly maminku právě k takovému vyřazování, až ve 12 letech jedla jedna holčička jen suché rohlíky a banány, jiná jen rohlíky a houskové knedlíky, jiný chlapeček zase nedokázal v tomhle věku kousat a byl jen na kaších, protože první tužší kousky důsledně plival a maminka ho nechtěla týrat.
Nedejte se. Ať dítě dělá s jídlem cokoli, berte to jako jeho přirozenou reakci a součást poznávání okolního světa. Nespěchejte, neslibujte, nenuťte, nevydírejte, ani neodměňujte dárečky a přehnaným nadšením každou spolknutou lžičku. Zachovejte klid. Zítra může být všechno úplně jinak.
Přiznávám – název kapitoly jsem si vypůjčila z brožurky, kterou jsme před asi 15 lety vytvořili v Poradenském centru Výživa dětí. I přesto, že už projekt aktivně neběží, brožurku si můžete stáhnout na webových stránkách www.vyzivadeti.cz.